Tam kde smrt chodí na čekanou

Vladimír Paleček (* 1975) se věnoval poezii od mládí a první texty, jako asi všechny juvenilie, odrážely jeho starosti i radosti. Svoje verše šířil po nepříliš poetickém kraji Sokolovska neobvyklým způsobem: básnické vzkazy svázané do útlých sbírek zavěšoval mezi noviny v sokolovských hospodách, kde je někdy i předčítal. Později mu osud dopřál v roli ošetřovatele poznat svět ústavů sociální péče a drsný dotyk tamní syrové reality stáří jeho tvorbu zásadně změnil. Básnická sbírka Tam kde smrt chodí na čekanou je autorovou zprávou o stavu světa a o smyslu lidského údělu, kdy jedinou spravedlností se stává snad jedině smrt. Paleček nenabízí rozmáchlé poetické popisy, ale spíše stručné náčrtky toho podstatného, co člověka na konci života potkává a navždy poznamenává. Stáří se v jeho pohledu stává plíživou nemocí, která zasáhne každého. Autor píše také o křehkosti lidí v této životní „konečné stanici“ - bez retuší, ale s úctou.